Asi každý z nás už někdy zažil pocit naprosté blaženosti, když se mu podařilo koupit něco super “eko” plus “bio” plus “recyklovatelné” a plus ještě “organic”…
…a taky asi každý z nás zažil pocit naprostého zklamání, když jsme zjistili, že to není ani “eko” ani “bio” ani “recyklovatelné”, a natož “organic”, jak se nám někdo snažil tvrdit.
Tomuhle se, říká greenwashing!
Co je to ten „greenwashing“?
Pojem greenwashing poprvé použil enviromentalista Jay Westerveld, který si všiml, že ačkoliv hotely apelovali na své hosty, aby v rámci ekologie používali jejich ručníky opakovaně, samy hotely nepodnikaly nijak zásadní zelené kroky na ochranu životního prostředí. Je tedy jasné, že jim nešlo o ekologii, ale jenom o to ušetřit několik korun do kapsy.
Slovo greenwashing můžeme do češtiny přeložit jako „zelené vymývání“ nebo taky „zelený marketing“. Zjednodušeně řečeno jde o to, že se společnosti a jejich produkty snaží tvářit ekologicky, i přesto, že ekologické vůbec nejsou (nebo ne úplně) a k ochraně životního prostředí přispívají velmi málo (a nebo vůbec) – naopak můžou ještě více škodit.
Odbornější definice říká, že se jedná o pokus přesvědčit lidi o tom, že se daná firma/společnosti snaží chránit životní prostředí, přičemž opak je pravdou (1). Ale pozor, na vlně greenwashingu nemusí jet pouze firmy a společnosti vyrábějící produkty, ale může se jednat i o rádoby eko organizace, veřejné osobnosti nebo i politické strany apod.
